Jak neutratit ani korunu a být spokojený?

Šetrnost je ctnost. Ctnost, která možná právě v tyto dny a měsíce dostává zcela jiný význam. Důležitější. Dalo by se říci, že ctnost je něco, co se vyskytuje poměrně zřídka. Jen tak mimochodem, kdy jste se zúčastnili nějakého rozhovoru, kdy jste hovořili o ctnostech? Když občas položím tuto otázku na mých kurzech, tak odpovědí je mi povětšinou nechápavý pohled. Ctnosti prostě nemají moc šanci porazit nejnovější politické skandály a jiná uchvacující témata, která se stávají obsahem našich rozhovorů. Ale to jsem trochu odbočil.

Jedna z ctností, které jsou mně velmi blízké, je šetrnost. Těžko říct, jestli moje snaha žít šetrným / úsporným životem je výsledkem výchovy nebo mého vnitřního směřování, které se naplno projevilo během mého pobytu v buddhistickém klášteře, kde jsem vlastně ani neměl jinou možnost než žít velmi šetrně.

Když jsem se vrátil a začal se znovu integrovat do běžného světa, snažil jsem se přenést co nejvíce z mého vnitřního naladění do společenského kontextu, který je přímo poháněn spotřebou. Ale kdyby jen nějakou normální spotřebou. Ale tady spíš jde o brutální nadspotřebu. Snažil jsem se eliminovat své výdaje na maximální možnou míru. Dokud jsem byl nezávislý a svobodný, nebylo to až tak náročné a nebylo nutné moc nad tím uvažovat. Ale jak jsem se potápěl hlouběji do světa konzumu, bylo stále těžší odolávat tolika lákadlům. V tomto mi však velmi pomáhalo jedno sedlácké pravidlo, které mě učil pořád můj otec: "nesmíš prostě utratit víc, než vyděláš". Já vím, je to velmi triviální, ale mám pocit, že některá triviální pravidla mají celoživotní a univerzální platnost. A toto je jednoznačně jedno z těch univerzálních pravidel.

Je zajímavé, že člověk podvědomě hledá vyváženost svého stavu, pokud se v něm nenachází. Pokud celý den pracuji s lidmi, tak to, co nejvíc potřebuji na konci dne, je klid a ticho. Pokud naopak strávím celý den sám za počítačem, tak večer hledám společnost a rád bych si s někým promluvil. Když pracuji hlavou, tak mám docela chuť ušpinit se od hlíny nebo vzít do ruky hoblík nebo pilku. Pokud kolem sebe vidím nadspotřebu, neustálou výzvu k tomu, abych utrácel své peníze, přesvědčování o tom, že je dobré žít na dluh, tak potom budu směřovat k protipólu. K úspornosti, šetrnosti.

Před nedávnem jsem četl jeden článek, kde chlap popisoval, jako strávil celý týden aniž by utratil jen jednu korunu. A věřte nebo ne, spokojeně se usmívám na konci těch dnů, během kterých jsem neutratil ani jednu korunu. Pokud se podívám na věci, které mám v bytě, nahlédnu do skříní a zásuvek, tak zjistím, že vlastně mám všechno, co potřebuji. Ba dokonce, mám radost, když zaplněný prostor vyprázdním a už ho ničím novým nenaplním. Každý z nás vede trochu jiný životní styl, naše zvyky, které se týkají utrácení peněz, budou rozdílné, ale mám podezření, že vzhledem na dobu ve které žijeme, tak většina z nás bude utrácet přeci jen o něco víc, než je skutečně nutné. Kdybychom dokázali snížit naše touhy po věcech pouze o 10%, myslím, že naše finanční zdraví by se také o něco zlepšilo.

Když začíná nový rok, sednu si se svojí maželkou, položíme si před sebe papír a začneme plánovat. Máme ho rozdělený na tři části: věci, lidé a činnosti. První roky, poté co jsme se přistěhovali do Prahy, byla kolonka věci téměř plná. Potřebovali jsme (opravdu?) koupit spoustu věcí, zařídit být a pod. Ale časem se počet položek začal snižovat. A když jsme si sedli na začátku tohoto roku, tak jsme zjistili že v položce "věci" už není nic, co nutně potřebujeme. Samozřejmě, že bych si tam mohl dát nový počítač a telefon nebo kameru, protože takové hračičky mě baví, ale .... Není to nezbytné a proto tam nedám nic. Energie, kterou jsme zpočátku věnovali do věcí, se nám přesunula na lidi a činnosti. Začali jsme více chodit se známými ven nebo jsme je pozvali k nám a skvěle jsme se zabavili, začali jsme chodit tancovat, začali jsme víc číst. To vše jsou činnosti, které nás obohacují více než vlastnění věcí. A tam směřuje i moje / naše další směřování.

A jak tedy neutratit ani korunu a být spokojený?

Tak jako příležitost dělá zloděje, tak i možnost si něco koupit vytváří riziko, že budete utrácet víc než opravdu potřebujete. Moje manželka to ví a tak s ní, i když ne vždy docela rád (který chlap má rád nakupování, myslím, "ženské" nakupování), chodím na nákupy a vytvářím určitou brzdu v nákupním klamu.

Uvažujte nad tím, co všechno skutečně! potřebujete k životu. Je to, co si chci koupit, opravdu pro mě v tomto okamžiku nutné? Nebo je to jen momentální popud?

Nenakupujte impulzivně. Dopředu si promyslete, co chcte koupit a svého rozhodnutí se pak i držte. Někomu může pomoci, pokud si napíše seznam toho, co potřebuje.

Uvědomte si, co s vámi dělá reklama. Jsem antireklamní člověk. A pokud něco vidím v reklamě, jsem od toho produktu nebo služby téměř instinktivně odpuzován. Najdou se nějaké výjimky, ale mnoho jich nebude. Většinu je to tehdy, když se v reklamě objeví něco, nad čím i tak už déle uvažuji, jen mi to dodá nějaké nové informace.

Uvažujte nad silou, kterou vám dá vaše nezávislost na nákupech. Vychutnejte si to vítězství, pokud jste dokázali přežít i jen jeden den bez utrácení. Úplně skvělé by bylo, kdyby tak, jak se člověku doporučuje mít jeden den v týdnu půst, tak by měl mít také volno od utrácení.

Pokud se ocitnete někde v nákupním centru, pozorujte chování nakupujících lidí.Všímejte si, jak se chovají. Před nedávnem jsem se zastavil v jednom obchodě s oblečením, kde byly 50% výprodeje. Nic jsem si nekoupil. Ale všímal jsem si, jak lidé berou přímo živelně věci, které s téměř jistotou nepotřebovali, ale "no nekupte to za tu cenu". Jakoby se v nás v takových okamžicích probouzel duch neolitického sběrače, který bere vše, co mu přijde pod ruku, i když některé věci asi nebudou v žádném případě poživatelné. Hlavně že jich je hodně.

Tento seznam určitě není konečný, ale důležité je, abyste si vy sami, pokud chcete, našli svůj seznam, který vám pomůže být spokojeným, i když nic neutratíte a nic si nekoupíte. Nakonec, nechcete přece, aby se vaše štěstí odvíjelo od toho, co máte?

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Rozumné myšlenky, naprosto souhlasím!

michal řekl(a)...

Rozhodně souhlasím. Ono dodržet ten cashflow v domácnosti je velká část úspěchu. Já jsem si v poslední době oblíbil hodně pronájmy. Třeba když si chci udělat filmový víkend, tak si zařídím pronájem plátna a audia. Nemusím to kupovat, v pátek to přivezu, v pondělí vrátím. A většinou se ještě se známými na ten pronájem složíme, takže to nestojí moc peněz. ;-)

malinak812 řekl(a)...

Právě téma financí je teď neco, co hodně řeším ve své firmě. Konkrétně to, kde všude by se dalo ušetřit. Za poslední dobu na tom z finančního hlediska prostě nejsem úplně nejlépe. Nevím moc jak z toho ven. Když to jinak nepůjde, tak mi asi nezbyde nic jiného, než si vzít nějaký úvěr pro podnikatele.

František Klapal řekl(a)...

Malinak812: Právě nějaký takový úvěr pro podnikatele teď také zvažuji. Potřeboval bych totiž do své firmy koupit nějaké nové šroubové kompresory a to prostě z vlastních zdrojů nemám šanci utáhnout. Můžu se zeptat jak to ve vašem případě dopadlo? Poskytl vám někdo ten úvěr? Popřípadě kdo? Díky moc za odpověď.

milda81 řekl(a)...

Mám jednoho kamaráda, který se teď rozhodl, že si konečně půjde za svým snem a rozjel si vlastní pizzerii. V jedné pizzerii už pracoval dřív, ale nebyl tam moc spokojený kvůli vedení, tak se rozhodl otevřít si vlastní. Hodně do toho teda investoval, takže o tom, že by neutratil ani korunu bohužel nemůže být řeč. Ona přecejen taková pizza pec elektrická není zrovna nejlevnější záležitost.

michal řekl(a)...

Těžko asi "neutratit ani korunu", ale tak nějak všichni víme, že šetřit jde. Pracovní tričko s dlouhým rukávem koupíte třeba na velkoobchod oblečení a tak různě. Díky tomu ušetříte dost peněz, které pak můžete investovat třeba do vzdělání. Nedávno jsem právě o vzdělání četl docela zajímavý článek, který to srovnával s ostatními investicemi a vypadá to docela zajímavě. Asi začnu něco studovat.

hankavranova řekl(a)...

To, jak neutratit ani korunu, nebo spíše jak utratit co nejméně peněz teď manžel řeší ve své firmě. Bohužel i na jeho podnikání dolehla ta současná krize a musí šetřit kde jen to jde. Trochu se bojí toho, aby i jeho nakonec nepotkala likvidace firem. Já osobně jsem ale v tomto celkem optimistická a věřím tomu, že se jeho firmě podaří tuto současnou krizi přečkat.

Okomentovat